Kredit: Far Out / Casablanca Records
Byl to jen malý byt v New Yorku, kde se potkali Paul Stanley a Gene Simmons a kde se vydali na cestu, aby se stali největší rockovou kapelou všech dob.
Simmons věděl, že tito dva mají ze skoku kreativní spojení. Zatímco oba v té době hráli v samostatných kapelách, baskytaristovi mlžícímu jazykem bylo jasné, že Stanley je ten typ hudebníka, se kterým by měl pracovat, i když si tím Stanley nebyl tak jistý.
Zpěvák uvažoval o založení kapely se Simmonsem a byl blízko tomu, aby to odmítl kvůli jeho zjevnému sobectví, když probíral své počáteční výhrady, poznamenal: „Myslím, že si myslel, že Lennon, McCartney a Gene jsou jediní tři skladatelé na světě, a najednou musel uvolnit místo čtvrtému.
K jeho překvapení se však věci vyvíjely k lepšímu. Kiss měli spoustu vzestupů a pádů, jistě, ale vrcholy rozhodně převažují nad pády. Nejvýrazněji byli pravděpodobně v začátcích kapely, kdy se členové shodli na make-upu a okázalém vzhledu, a my máme zájem na tom, abychom dělali řadu hudby, než abychom se drželi v jednom pruhu.
“Byli jsme také hrdí na to, že máme stejnou svobodu, jakou měli Beatles,” řekl Gene Simmons, “Jejich filozofie byla: ‘Bez ohledu na to, jakou hudbu děláme, jsou to stále The Beatles’. To na nich bylo úžasné… Beatles nebyli takto uvězněni. Mohli dělat music hall, psychedelii, cokoli, a dělali to. Přesto to nějak vždycky znělo jako Beatles.”
Samozřejmě, když máte skupinu dobrých skladatelů a každý z nich má naprostou tvůrčí svobodu, je těžké snažit se ovládnout nápady, aby věci zůstaly soudržné. Nicméně právě tam se Paulu Stanleymu skutečně dařilo. Při práci na albech se ostatní členové kapely možná soustředili na vzhled a na to, jak věci osloví zbytek světa, ale frontman přidal vrstvení a strukturu. Dokázal věci rozsekat a změnit, aby byly soudržnější, a mohl předělat písně tak, aby efektivněji zapadaly do formy jakékoli nahrávky, na které skupina pracovala.
“Trochu se to vrací k: Každý může napsat píseň, ale to z vás nedělá skladatele,” řekl Stanley, než přemýšlel o své síle tím, že nakreslil docela sladkou metaforu: “Kdybychom dělali dort, Gene by mluvil o polevě a dresinku na vnější straně. A já bych řekl, ‘Ale musíme mít dort’.”
Byl to tento druh uvažování, který vedl k vytvoření toho, co by Stanley nazval Kissovou původní písní a pro kterou si budou pamatovat. Poté, co přišel s ikonickým textem k ‘Rock and Roll All Nite’, Stanley věděl, že by se perfektně hodily přes refrén k písni, na které Simmons už pracoval, s názvem ‘Drive Me Wild’. Díky tomu, že měl Stanley na očích celé album, dokázal přijít s tím, co je bezesporu jednou z největších rockových písní všech dob.
“Je těžké nepřijít s ‘Rock and Roll All Nite’. Ta píseň je skutečně předlohou pro spoustu písní, které po ní přišly, ať už naše nebo cizí, protože je to hymna,” řekl. “Když jsem to začal psát, nebyly tam žádné ‘hymny’ samy o sobě. Prezident naší nahrávací společnosti nás posadil a velmi náhodou nám řekl, že potřebujeme hymnu, a my jsme neměli ponětí, co to znamená. Jeho příklady byly ‘I Want to Take You Higher’ a ‘Dance to the Music’ od Sly a Family Stone.”
Stanley, který viděl skupinu otevřenou pro Jimiho Hendrixe v době vydání jejich prvního alba, si byl jistý tím, co je potřeba, a tak se dostal k úkolu a dosáhl obrovského úspěchu.
