Kredit: Far Out / Public Domain
Je těžké určit, kde rock and roll skutečně začal, protože k tomu přispělo tolik faktorů.
Žánr se skládal převážně z R&B a amerického blues a byli to umělci jako Chuck Berry, Little Richard a Bill Haley, kteří všichni masivně přispívali k tomuto zvuku klepání u nohou. Nicméně, i když se to začalo prosazovat, ještě to nezaznamenalo masivní komerční úspěch a jedním z prvních umělců, kteří hráli rock ‘n’ roll a skutečně vytáhli zvuk do centra pozornosti, byl Elvis Presley.
Kolem roku 1956 se Elvis začal šplhat na vrchol hitparád; než jste ho vůbec spatřili, měl ten druh hlasu, ze kterého všichni na doslech omdleli, ale bylo v tom víc než to. Elvis pohyboval boky a tančil způsobem, který lidé v mainstreamu ve skutečnosti nedělali.
Mnoho z těch dřívějších průkopníků v rámci rocku se pohybovalo podobným způsobem, ale žádný z nich na ně neměl oči stejným způsobem jako Elvis. Někomu se nový styl vystupování líbil a jiní si mysleli, že je neslušné, jak by se měl mladý gentleman chovat. Bez ohledu na jejich názor se nedalo popřít, jak úspěšným se Elvis stal.
Následující představení na Show Eda Sullivana a dalších velkých televizních kanálů se poptávka po Elvisovi jen zvýšila. Sullivan mluvil o zpěvákovi neuvěřitelně pochvalně, řekl, že je to „skutečně slušný, fajn kluk“ a dodal: „Chceme říct, že jsme nikdy nezažili příjemnější zkušenost s velkým jménem, než jsme měli s vámi“.
Elvis se stal nejžhavějším lístkem v USA, a tak hrát v jeho doprovodné kapele byl docela velký problém. Jednou z nejdůležitějších složek jeho doprovodné kapely byl Bill Black, který hrál jak na baskytaru, tak na elektrickou basu. Byl důležitý, pokud jde o zachycení energického zvuku Presleyho, protože technika slappingu, se kterou hrál, dávala každému tónu tolik potřebný šmrnc. Pro žánr nabitý silou až po okraj bylo zásadní mít rytmickou sekci, která nenesla jen skladbu, ale měla i úder.
Black měl docela sladkou dohodu, když hrál v doprovodné kapele Elvise Presleyho, ale to nestačilo. Často vidíme, jak jsou lidé spokojeni se svým okolím do té míry, že nenaplňují svůj skutečný potenciál, ale Black mu to nedovolil.
Chtěl být sám o sobě frontmanem a věděl, že nikdy nedosáhne tolik hraní na basu pro někoho jiného. Věděl, že by mohl být úspěšný i sám o sobě, vzhledem k tomu, že bylo mnoho těch, kteří Blackovi připisovali zásluhy za to, že z Presleyho udělal hvězdu, která se náhle dostala na vrchol hitparád.
Jako takový se vydal na sólovou misi a v roce 1958 opustil kapelu, aby se pokusil ji vytvořit sám. Pro mnoho nižších umělců to mohl být docela katastrofální krok, ale Blackův talent byl nepopiratelný a pokračoval v řadě hitů v 50. i 60. letech. Snad nejvýraznější přišla na ‘Smokie, Part 2’, která se dokázala vyšplhat na první místo v žebříčku R&B a také se jí prodalo přes milion kopií.
