Ve věku 56 let zemřela íránsko-francouzská spisovatelka a filmařka Marjane Satrapiová. Prohlášení zveřejněné jejími přáteli a rodinou oznámilo, že „zemřela smutkem“ po smrti svého manžela Mattiase Ripy o něco více než rok dříve. (Odpočívej v pokoji.)
Satrapi se poprvé stala známou v literárním světě, když v roce 2000 vydala první svazek svého autobiografického komiksu “Persepolis”. Později se stala světově uznávanou filmařkou poté, co se podílela na režii a spoluautorství slavné adaptace animovaného filmu “Persepolis” z roku 2007. Satrapi pokračovala v práci na filmech jako spisovatelka i režisérka poté, co následovala “Persepolis” s “Kuřetem se švestkami” z roku 2011 (samotná podle jejího stejnojmenného grafického románu z roku 2004).
V roce 2014 pak Satrapi debutovala jako hollywoodská režisérka surrealistickým hororovým/komediálním filmem „The Voices“ s Ryanem Reynoldsem v hlavní roli. Film je stylový a zvláštní a může se pochlubit tím, co by mohlo být Reynoldsovým nejlepším výkonem. Reynolds ve filmu hraje Jerryho Hickfanga, štěpkovače, šťastného továrního dělníka, který žije ve světlém, bonbónovém světě plném radosti a úžasu. Pravidelně také konverzuje se svým psem Boscem a kočkou Mr. Whiskers, přičemž jejich hlasy poskytuje Reynolds.
Brzy se však ukázalo, že Jerry má schizofrenii a mnoho z toho, co vnímá, jsou halucinace. Navíc se zamiluje do své spolupracovnice Fiony (Gemma Arterton), což vede k noci, kdy ji odveze domů, jen aby omylem srazil jelena a v následných frasách ji úmyslně zavraždil. Pak se rozhodne, že si Fioninu useknutou hlavu nechá ve své lednici, jen aby s ním začala mluvit i hlava, všichni se usmívali. A co víc, Fionina hlava Jerrymu připomíná, že by se měl pravděpodobně vrátit ke svým lékům.
“The Voices” je překroucený, pokroucený film.
The Voices se může pochlubit některými z největších děl Ryana Reynoldse
Samozřejmě, jakmile Jerry následuje Fioninu radu a začne brát své léky, on i diváci konečně uvidí, jak vypadá skutečný svět. Jeho panensky čistý byt teď vypadá příšerně a zaneřáděně, zatímco uříznutá hlava v jeho lednici je v podstatě hnijící lebka a jeho mazlíčci už s ním nemluví. Jerry má podle tohoto měřítka všechny důvody, proč se držet svých léků a udržovat v chodu uklidňující halucinace.
Pro Jerryho to přirozeně nedopadá dobře, takže se musíme bát o osud Lisy (Anna Kendrick), další z jeho spolupracovnic. Zbytek filmu necháme nedotčený, ale stačí říci, že odtamtud se věci jen více a více kroutí.
Marjane Satrapi odvádí úžasnou práci a dělá z Jerryho sympatickou postavu, navzdory jeho vražedným pohnutkám. Nesympatizujeme s jeho násilím, ale vidíme svět z jeho perspektivy. Je to místo, kde jeho temné choutky dávají smysl, kde mu zvířata dávají rady a kde jsou jeho vraždy o něco víc, alespoň v jeho mysli, než milosrdenství. Je třeba, aby lidé zvenčí poznali, že Jerry je špinavá a násilná osoba, která hluboce potřebuje institucionální pomoc.
“The Voices” je jasný a komediální, ale hluboce tragický. Je to film povzbuzený neotřelým výkonem Ryana Reynoldse, kde herec ztvárňuje Jerryho, přátelského a ochotného Bosca a zahořklého a ďábelského pana Whiskerse se stejnou sebejistotou. Zaručené stylistické volby Satrapi jsou stejně úžasné. Jako by sledovala ty nejsurrealističtější temné komedie 90. let – filmy jako „The Dark Backward“ nebo „Eating Raoul“ – a vytvořila jejich lidštější a sebevědomější verzi.
Co si kritici myslí o The Voices?
Zásluhu je třeba přiznat i Gemmě Artertonové a Anně Kendrickové, které hrají jak vyděšené oběti, tak Jerryho halucinační vize sebe sama. K nim se připojí Jacki Weaver, která hraje Jerryho hluboce znepokojeného psychiatra.
“The Voices” byl obecně dobře přijat, když získal 74% kritické hodnocení na Rotten Tomatoes na základě 96 recenzí. Brian Tallerico, píšící pro RogerEbert.com, dal filmu tři hvězdičky (ze čtyř) a poznamenal: „Jako mnoho filmařů před ní, [Marjane] Satrapi zkoumá temnou podpásovku a vražedné úmysly i těch nejveselejších, zdánlivě šťastných lidí ve společnosti.” Pochválil i výkon Ryana Reynoldse a poznamenal, že Jerry má v očích radost a touží po normálnosti, na rozdíl od “šílenství, na které by se ostatní herci soustředili a proměnili v žvýkání kulis.”
AO Scott se však při psaní pro The New York Times cítil jinak: „Příšerné, ale ne nijak zvlášť napínavé, vyplazené tváře bez jakéhokoli skutečného vtipu, ‚The Voices‘ si klade za cíl zasáhnout křižovatku hororu a komedie, ale padá do tajemného údolí únavné strašidelnosti.“ Dodal, že jeho scénář “je příliš přitažený za vlasy na to, aby byl znepokojivý, a příliš banální na to, aby fungoval jako fantazie.” Scotta překvapilo, že se talentovaná filmařka jako Marjane Satrapiová rozhodla natočit takový film. “Ať už se s těmi mluvícími zvířaty a bezhlavými mrtvolami pokoušela udělat cokoliv,” napsal, “doufejme, že to dostala ze svého systému.”
Satrapi následovala po “The Voices” filmem “Radioactive”, filmovým životopisným filmem o Marii Curie. Životopisné prvky jsou v tom filmu pěkně poplácané, ale Satrapi byla opatrná, aby zahrnula několik flash-forwardů na okamžiky v historii, kdy Curieiny objevy změnily svět… k lepšímu i k horšímu.
RIP Marjane Satrapi.