Naim (Joe Bird) a Ryan (Stacy Clausen) v “Leviticus”
Neon
skrýt popisek
přepnout titulek
Neon
Na začátku australského hororu “Leviticus” se do sebe dva dospívající chlapci, Naim a Ryan, zamilují.
Naim nenávidí všechno na malém městě, kam je jeho svobodná matka přestěhovala. Tedy dokud nepotká Ryana.
Dvojice se začne chovat, objevovat a škádlit jeden druhého – kolik přátelství mezi dospívajícími chlapci začíná. Pak ta jiskra příbuzenství přehoří v něco víc.
Nakonec chlapci kradou polibky v opuštěných budovách a pohledy na kostel, když rozkvete nevinná první láska.
Tady se ale “Leviticus” mění.
Obyvatelé tohoto australského křovinatého města se nemohou smířit s hříchy obsaženými v knize bible, ze které film odvozuje svůj název. A někteří rodiče se obrátí na tajemného léčitele, aby provedl rituál, o kterém doufají, že vyděsí homosexualitu z jejich dětí – včetně Ryana a Naim. Rituál zahrnuje rozpoutání zlomyslné entity, která se nezastaví před ničím, aby udržela chlapce od sebe i za cenu, že jim vezme život.
V podstatě to funguje takto: Entita na sebe bere podobu zakázané lásky nebo tlačenice. Naim se to jeví jako Ryan. Ryanovi se to objeví v Naim. Až na to, že je to neúprosně násilné a naprosto děsivé.
Tuto divokou a srdceryvnou hororovou romanci vykouzlil spisovatel a režisér Adrian Chiarella.
“Nápad na tento film vznikl, protože jsem chtěl prozkoumat tuto myšlenku homofobie a co to znamenalo pro mě a co to znamenalo pro tolik lidí v naší komunitě,” říká Chiarella o svém celovečerním debutu.
“A myslím, že jsem přišel s myšlenkou, že to, co se ve skutečnosti snaží dělat se spoustou takových praktik, o kterých jste slyšeli, konverzní terapie a takových věcí, je, že se nás snaží vyděsit od našich pocitů, od toho, kým jsme.”
V “Leviticus” je zapojeno celé malé město. Všichni jsou spoluviníky, i když jim dochází, že takzvaný léčitelský rituál – při kterém se chlapci chytají pěny u úst a dusí se – nemusí být snadným řešením, ve které doufali.
“Myslím, že jim bylo řečeno, že to, co ten chlap dělá, funguje. Stačí mu věřit a ono to funguje. A tak se do toho všichni tak nějak pustí,” říká Chiarella. “Ale myslím, že je tu okamžik, kdy si říkají, oh, tohle by mohlo nabrat trochu temnější směr, než jsme si mysleli. Takže nastává okamžik šoku.”
Rodičovské poradenství
Rodiče ve filmu nejsou ani zdaleka sympatičtí. Na začátku je však těžké rozeznat, zda je jejich starost skutečně z lásky nebo ze strachu, že budou ostrakizováni kvůli sexualitě jejich dětí. Chiarella říká, že je to účelné.
“[Homophobia] může mít podobu lidí, kteří se maskují, jako by jim na tom záleželo [you],Víš, ‘Dělám to jen proto, že nechci, aby ti ublížili jiní lidé, kteří by tě mohli nenávidět,'” říká Chiarella.
“Ale to je něco, co jsme sami o sobě považovali za trochu problematické. A tak jsem to chtěl prozkoumat, zvláště s postavou, kterou hraje Mia Wasikowska (Naimina matka), ale opravdu se všemi rodiči a tímhle ve světě tohoto filmu.”
V “Leviticus” jsou dva typy rodičů Jsou takoví, jako Naimova matka, která říká, že miluje svého syna, ale zdá se, že je buď slepá, nebo nezaujatá jeho zjevnou úzkostí., A pak další, kteří jsou úplně nepřítomní a nechávají své gay děti buď zničit zlou entitou, nebo je šikanovat ostatní místní děti.
Pro Naim a Ryana je výsledky tohoto rodičovského experimentu mučivé sledovat: Divookí strachem, neschopní věřit tomu, komu – nebo čemu – se chlapci točí ve spirále, když hledají bezpečí – něco, co jim uniká dokonce i v jejich vlastních domovech.
V “Leviticus” je více než jedno monstrum
Přestože Naim a Ryan jsou sledováni tímto tvarem měnícím monstrem, Chiarella říká, že to není zdaleka jediný padouch v tomto příběhu.
Dokonce i v těch nejsladších chvílích, zalitých zlatým odstínem australského venkovského západu slunce, kamera voyeuristicky táhne za sebou, téměř na úrovni země, téměř jako had v trávě, pronásleduje chlapce před provedením jakéhokoli rituálu nebo uvolněním jakékoli entity.
Chiarella říká, že přízrak homofobie je vždy těsně pozadu.
“To bylo to, co jsem se snažil zachytit metaforou v tomto filmu,” vysvětluje Chiarella. “Cítíte, když se v tomto věku pohybujete světem, že na vás přichází tato hrozba a někdy na vás přichází od jiných dětí, které jsou ve vašem věku. Někdy na vás přichází z více institucionální úrovně, jako od rodičů nebo od učitelů.”
“Myslím, že některé z nejtěžších scén, které bylo možné s tímto projektem natočit, byly ty, kde se objevila homofobie v reálném světě.”
Láska vydrží
Adrian Chiarella říká, že byl inspirován k natočení svého filmu poté, co byl svědkem toho, co považuje za ústup v podpoře LGBTQ+ práv a sentimentu.
Říká, že navzdory tomu, že voliči jeho domovské země Austrálie hlasovali pro sňatky gayů na konci roku 2017, online nenávist vůči gayům nejen pokračovala, ale zdálo se, že zesílila.
“Během toho období jsme viděli spoustu opravdu toxické rétoriky, která se objevila na platformě. A jistě, tu jsme vyhráli. Myslím, že více než dvě třetiny země hlasovaly pro schválení sňatků homosexuálů,” říká Chiarella. “Ale tak nějak. Uvolnil všechen ten jazyk, který nikdy nezmizel.”
Ale Chiarella říká, že bez ohledu na neúspěchy je odhodlán milovat. A doufá, že po zhlédnutí “Leviticus” budete také.
„Ať už vám to zanechá jakékoli jizvy a trauma, stále můžete najít lásku,“ říká Chiarella.