Spoiler: Robin Hood zemře. V dramatu s přímým názvem Smrt Robina Hooda to může být přesně to, co je naprogramováno očekávat, ale v tomto často zajímavém revizionistickém příběhu může být spíše šokující to, co za sebou zanechá.
Vzhledem k tomu, že propast mezi ultrabohatými a námi ostatními se neustále rozšiřuje tempem vyvolávajícím nepokoje (nyní máme prvního bilionáře – gratulujeme!), bylo by lákavé použít lidového hrdinu minulosti jako vzrušující symbol toho, co by mnozí z nás rádi viděli v současnosti. Ale v temnějším a drsnějším záběru spisovatele a režiséra Michaela Sarnoskiho Robin Hood bere komukoli a nechává si to pro sebe, navzdory tomu, co by mohla říkat legenda. Ve skutečnosti, jak ho hraje zarputilý Hugh Jackman, je sužován příběhy vyprávěnými u krbu, které ho vykreslují jako někoho, koho má zvěstovat, a pravdu znají jen ti, jejichž životů se dotkl, pokud měli to štěstí a přežili. Pak je to psanec, který utíká nejen před úřady, ale i před poškozenými otci a bratry, kteří se chtějí pomstít za to, co jim utrhl.
V efektně otřesném otvíráku je Robin v divočině objeven tulákem (v podání důsledně proměnlivého velšského herce Jade Croota z Pasti na králíka a Sacrifice), který tvrdě zjistí, že není někým, kdo by měl být překročen. Shledání s jeho starým přítelem Malým Johnem (Bill Skarsgård) a dohoda o pomoci s ochranou toho, co je jeho, vede k násilnému zúčtování a Robinova zranění ho pošlou do vzdáleného převorství, kde ho převorka Brigid (Jodie Comer) bude ošetřovat, aby byl zdravý, identita neznámá. Ale jak přijmout bezpodmínečné dobro, když vše, co jste znali, je pravý opak?
Jackman, s většinou přijatelným, i když trochu nedefinovaným „severským“ přízvukem, je opět pohodlně v prošedivělém Loganově módu a dokonce přiměje k mentorovi mladou dívku, dceru jeho bývalého přítele Johna (Faith Delaney), která se od něj chce naučit lukostřelbě. Naše očekávání nás vedou k předpovědi, že Robinova minulost se vrátí, aby ho pronásledovala a přinesla chaos do poklidného jeho nového domova, ale navzdory tomu, že ukazuje dovednosti z raného akčního filmu s některými překvapivě krvavými bojovými scénami připomínajícími Seveřana, Sarnoski nám to vzdorně popírá. Stejně jako mnoho dalších možností Sarnoskiho je to koncepčně zajímavé (předběžné načtení akce přátelské k traileru a pak nám to odepřete), ale v praxi se ukazuje jako trochu frustrující. Možná by byl přechod na meditativní charakterové drama účinnější, kdybychom věděli více o Robin nebo Brigid. Ale příliš mnoho zůstává nevyřčeno, a tak příliš málo cítíme, odstranění, které se pomalu rozšiřuje do díry ve středu příběhu. Comer je stejně instinktivní a zářivá jako vždy, ale dostala do vínku kousek postavy, kterou ztělesňuje, a jak ona sama, tak většinou zatemněný Murray Bartlett jako muž s leprou jsou zavaleni proslovy, které ambiciózně cílí na hloubku, ale nikdy se k tomu úplně nedostanou.
Sarnoski se nás snaží nasměrovat někam, kam nás zavedl Martin Scorsese ve filmu The Irishman, což je ostrá připomínka toho, že život zločince jen zřídka končí v plamenech slávy, ale na smutném a osamělém místě plném odpadu a lítosti, kýváním prstem na ty z nás, kteří čekají na něco šťavnatějšího. Ale to, co Scorsese dosáhl tak brilantně, svým neomaleně patetickým koncem, Sarnoski ztrácí kontrolu nad tím, snaží se vytvořit provizorní rodinu pro Robina a trvá na tom, abychom našli tragickou lidskost v jeho posledních dnech a rozhodnutích, zoufale mačkajíc slzy, které nikdy neukápnou. U pomalého – a často těžkopádně jednotvárného – filmu je konec také podivně uspěchaný, rozhodnutí a odhalení nejsou dostatečně prozkoumány, aby skutečně dopadly tak, jak je jasně zamýšleno (existuje potenciálně uspokojivější psychologický thriller využívající stejné přísady).
Přesto je zde opravdu působivé řemeslo, Sarnoski je zručný transportér, který maximálně využívá přirozené zvuky a textury prostředí – Belfast a okolí zastupuje Cumbria (postava zmiňuje Keswicka jako blízkost). Osvědčil se jako přemýšlivý filmař, který našel skutečnou lidskost jak ve filmu Nicolase Cage (prase), tak v pokračování Tichého místa (A Quiet Place: Day One) – ale ještě se mu nepodařilo povýšit dobro na skvělé, a nejistota v tónu zde, film uvízl někde mezi epickým a komorním, z něj dělá další, pokud nakonec neúspěšný, pokus. Velikost jednoho dne určitě přijde.