Kredit: Alamy
The Eagles nikdy nebyli kapelou, o které by někdo musel při poslechu jejich alb tak tvrdě přemýšlet.
Když se dostanete k jejich klasičtějšímu materiálu, určitě existují písně, které stojí za to zabrousit, ale mnoho z nejlepších písní, které kdy Glenn Frey a Don Henley napsali, bylo o vytváření příběhů ze života, které zněly, jako by se mohly odehrávat uprostřed maloměstské Ameriky. V jejich začátcích to nikdy nemělo být tak hluboké, ale když byli trochu ambiciózní, byly chvíle, kdy i oni mohli přiznat, že ztratili nádech zápletky.
Ale na tom prvním albu byste si mysleli, že to bude další country-rockový počin s pár dobrými melodiemi. Byrds už prorazili dveře country hudbě v Kalifornii, ale i když kapely jako Crosby, Stills a Nash ovládly trh s harmonickým zpěvem, nenašel se nikdo, kdo by dokázal vypnout ‘Take it Easy’ nebo ‘Peaceful Easy Feeling’, kdykoli se objevili v rádiu.
Kapela věděla, že má dynamiku, ale Zoufalec byl případ, kdy se snažili dospět příliš rychle. Celé koncepční album o osamělých kovbojích, kteří se snaží žít své životy jako psanci, nikdy nebude fungovat s lidmi, kteří chtějí pár singlů, a když celé album spadlo z hitparád, Frey a Henley věděli, že na další desce potřebují něco většího.
Takhle Na Hranici okamžik, kdy se vše obrátilo? Ne. Vlastně vůbec ne. Písničky tam stále jsou a bylo to alespoň připomenutí toho, že kapela stále může napsat svůj poctivý podíl na hitech jako ‘Already Gone’ a ‘Best of My Love’, ale kdyby něco, celá věc je jemným restartem toho, co udělali předtím. To znamená, že Henley věděl, že si jako skladatel o něco víc přijde na své.
On a Frey vytvářeli melodie, které byly o jeden stupeň nad jejich obvyklým standardem, ale to neznamenalo, že každý z nich musí dávat ten největší smysl. Je snadné slyšet smutek v písni Bernieho Leadona ‘My Man’ nebo jejich lásku k bluegrassu v ‘Midnight Flyer’, ale když slyšíte píseň jako je titulní skladba, stále se zjevně pokoušeli najít chyby toho, co chtěli udělat.
Myšlenka, že by kapela udělala skladbu ve stylu R&B, v té době zněla trochu divně, ale i Henley přiznal, že žádný z členů kapely neměl nejmenší ponětí o tom, co by měli v této době dělat, a řekl: “Píseň ‘On the Border’ měla něco společného s politikou, konkrétněji se skandálem Watergate. Ale byl to docela neohrabaný typ písně, ale bylo to nesourodé, abychom byli nekoherentní.”
“Stále jsme se učili lana, pokud jde o psaní písní. Náš producent také pořádně nevěděl, co s tím.”
Don Henley
R&B nebylo v protestsongech žádným neznámým, ale tohle si zrovna nezasloužilo být ‘War’ od Edwina Starra nebo tak něco. Celá kapela zněla, jako by se dobře bavili, když se snažili to celé udělat, ale protože doprovodné vokály byly nahrány, když polovina z nich byla opilá ze zadku, není to tak, že by celou věc brali tak vážně, kdykoli přidali jemnější prvky.
Nakonec udělali svůj krok, když vytvářeli krásné písně ve stylu R&B, jako je „I Can’t Tell You Why“, ale tohle bylo, jako když cvičili různé zvuky a viděli, co funguje. A navzdory Henleyho fantastickému vokálu v písni je ‘On the Border’ druh melodie, který má pocit, že potřeboval trochu více času na usazení, než se nakonec dostane na album.
