Tváře jsou zachráněny jen stěží, zatímco tělo jde úplně do záhuby ve filmu „Savage House“, žhavě zábavném příběhu o přetvářce, prostopášnosti a doslova šíleném tlaku anglického třídního žebříčku – napsaný a režírovaný s chirurgickou krutostí, jak už to tak bývá, Američanem. Po 12 letech od svého debutu, odvozený indie romcom „The Longest Week“, druhý celovečerní film Petera Glanze je zcela ostřejší a výraznější záležitostí, i když se jen nepatrně snaží skrýt svůj dluh vůči „The Favourite“ a dalším žíravým zákazníkům jemu podobných. V podání Richarda E. Granta a Claire Foyové s chutí jako pár gruzínských grotesek obětujících vše, aby uspořádali toužebnou večeři svých snů, vyvolává zvláštní dojemnost z maličkosti a krutosti svých důsledků.
Tento nečekaně dobře sehraný pár hvězd bude hlavním prodejním bodem filmu „Savage House“, který bude uveden v kinech tento pátek, pouhé dva dny po své světové premiéře na SXSW v Londýně – i když je to zvláštní balíček, který by měl být vydán v létě s malým předstihem nebo festivalovým dozvukem. Svižný, ošklivý chlad, který film vrhá, se může ukázat jako rozdělující; stejně jako jeho neomluvitelně příšerné postavy. Glanz má z jejich utrpení hroznou radost, a to v míře, která nepřipomíná nic tolik jako „Twits“ od Roalda Dahla (i když s podstatně luxusnější úpravou), a jak moc se na tom budete podílet, určí váš požitek z jednání. Ať tak či onak, nekompromisní oddanost filmu jeho nechutnému komickému tónu a atmosféře je působivá, stejně jako jeho skromně rozpočtovaná, ale klaustrofobicky detailní evokace faux-ušlechtilé hniloby 18. století.
Správnou atmosféru drahého rozkladu navodí hned od začátku DP Adriano Goldman – muž se zkušenostmi, které získaly cenu Emmy, se zapálením Foye za mnohem lichotivějších okolností ve filmu „The Crown“ – jehož formální kompozice interiéru jsou ponořeny do hluboké olejové tmy bez ohledu na denní dobu. O to lépe skrýt praskliny, prach a špínu v navenek velkolepém honosném sídle, které patří rozené a vychované šlechtičně Lady Savage (Foy) a jejímu zlatokopeckému manželovi Siru Chaunceymu (Grant), a zdůraznit přízračný účinek jejich všudypřítomného lívancového make-upu a paruk z oblaku popela.
Všechno je koneckonců nasazeno na tento pár, který se blíží k bankrotu díky Chaunceyho bezohlednému utrácení, pití a hazardu; Lady Savage byla kdysi okouzlena neslušnými způsoby jejího bývalého manžela z dělnické třídy, i když v těchto dnech prožívá sexuálně energický románek s jeho pohledným komorníkem Halifaxem (Jack Farthing), jedním ze tří služebníků, které si ještě mohou dovolit. On mezitím vede něco podobného s její služebnou Dorothy (Bel Powley), tak fér. Uprostřed toho všeho špatného chování dospělých se jejich odtažitá dospívající dcera Fanny (Kila Lord Cassidy) zaměřovala na astronomii a své krysy a s jistými obavami se dívala na jámu s penězi, která jednou bude její.
Společenské postavení Divokých se zmenšilo do té míry, že se s nimi budou bratřit jen jejich stejně příšerní a chápaví sousedé Bennettovi (Richard McCabe a Vicki Pepperdine, oba velmi vtipní). Šance na vykoupení však přichází, když dostanou dopis od vévody a vévodkyně z Devonshire, velmi obdivované dvojice slavných aristokratů, ve které se fakticky zvou k pobytu na večer. Divoši se domnívají, že by je to mohlo dostat mezi vyšší elitu, a utratí víceméně vše, co jim zbylo, na přípravu svého panství a sebe na příležitost. Nevadí, že Lady Savage musí prodat své vzácné rodinné klenoty, aby si mohla dovolit větší, hlučnější demonstrace bohatství, nebo že Chauncey má rychle se zhoršující případ dny: Stačí si přes hnisající ránu přetáhnout bohatě nabíraný rukáv a doufat v to nejlepší.
Udržování zdání samozřejmě spočívá v tom, že k jejich stržení není potřeba mnoho a od začátku je zřejmé, že nepochybně nejhůře pojaté plány dvojice se mohou zhroutit jen do blátem nasáklé frašky soubojů, nemocí a zklamání. V tom všem je docela dost veselosti a v Glanzově křehkém, úsečném dialogu, který je podpořen obsazením. Grant byl koneckonců zrozen, aby pronášel věty jako: „Žádný sebeúctyhodný gentleman nezná svůj bankovní zůstatek,“ zatímco Foy si evidentně libuje, když může hrát jedovatější odrůdu anglické růže než obvykle – takovou, která, když si její dcera stěžuje, že má pocit, že by se chtěla prodat tomu, kdo nabídne nejvyšší nabídku, rázně odpoví: „Tragicky, jsi.
Jejich výkony dávají filmu „Savage House“ hodně z jeho elánu a také velmi štíhlý střípek lidskosti: tito lidé mohou být ghúlové, ale v jejich zoufalém zoufalství je něco rozpoznatelného zapůsobit na cizince kvůli vlivu, z velké části proto, že se svět za posledních 300 let tolik nepohnul. Filmová komedie má jednoznačnou kvalitu, která během dvou hodin neustále, dokonce záměrně, roste abrazivněji, ale smutná, drzá a postupně se zmenšující velikost osobností v jejím středu upoutá vaši pozornost. Stejně jako jeho bohatě zkažená paráda inscenováníkterá zachycuje Divošky ve všech jejich ubohých protikladech: bohaté a laciné, velké i malé, ošklivé i krásné, méně a hladově usilující o více.