Kredit: Far Out / Alamy
Jen velmi málo vztahů může vydržet 50 let… zvláště když se jedna polovina partnerství veřejně vysmívá té druhé, že má „malé batole“.
Kromě vtipných vtípků v chlípných memoárech, když si uvědomíte, že partnerství, které sdíleli Mick Jagger a Keith Richards, bylo pod neustálým světlem reflektorů a vystaveno bouřlivému životu rockové hvězdy, je téměř neuvěřitelné, že jsou i dnes přátelé, natož vydávat spolu hudbu!
I když to nemusí být nedotknutelné rockové ikony, jako každé přátelství, Richardsův a Jaggerův vztah musel někde začít. To místo byla náhoda, když se v Londýně zkřížila cesta ‘Glimmer Twins’. V níže uvedeném dopise popisuje osmnáctiletý Richards první setkání s Jaggerem. Po 250 milionech prodejů desek později je deska ceněným dokumentem v tradici pop kultury.
Dopis zachycuje původní příběh nejsprostšího rock’n’rollového dua. Přestože Jagger a Richards nebyli vždy vybaveni jemností některých svých současníků, byli skladatelskou silou, se kterou je třeba počítat. To, co jim chybělo na vnímané chvále od inteligence, si vynahradili dupáním, pohupováním boků a rock’n’rollem rozjíždějícím párty.
Dopis zachycuje poněkud něžnější původ této pekelné cesty. V dopise Richards píše své tetě Patty, korespondenci, která byla podrobně popsána v muzikantově autobiografii, Život. V poznámce kytarista oslavuje Patty tím, jak se seznámil s tímto novým dítětem, Jaggerem. Nebo spíše, náhodně se znovu setkali.
Píše se tam: “Víte, že jsem měl chuť na Chucka Berryho a myslel jsem si, že jsem jediný fanoušek na míle daleko, ale jednoho rána na Dartford Stn. (to proto, abych nemusel psát dlouhé slovo jako stanice) Držel jsem jednu z Chuckových desek, když za mnou přišel kluk, kterého jsem znal ze 7-11 let na základní škole.” Pro popkulturu to byl seismický moment, který trefně odhaluje kořeny hudby, která vždy podkopala vlastní tvorbu Stones.
Richards pokračuje: “Má každou nahrávku, kterou kdy Chuck Berry udělal, a všichni jeho kamarádi také, všichni jsou fanoušci rhythm and blues, myslím skutečné R&B (ne tohle Dinah Shore, Brook Benton svinstvo), Jimmy Reed, Muddy Waters, Chuck, Howlin’ Wolf, John Lee Hooker všechny ty chicagské bluesmany, opravdové lowdown věci, úžasné.”
Všechny z nich by se objevily jako ústřední vlivy a navždy zůstaly v seznamu jejich oblíbených alb. To nemusí být tak překvapivé, protože věda prokázala, že hudba, kterou objevíte ve svých dospívajících letech, přetrvává jako „hudební domov“ ve vaší dospělosti. Přesto jen málokdo tak horlivě lpěl na svém zdroji inspirace. Ve skutečnosti se cover verze klasiky Willieho Dixona ‘Little Red Rooster’ stal jejich debutovým singlem a číslem jedna.
Richards jde při podrobnostech náhodného setkání o něco dále a nabízí vizi své budoucnosti. Řekl: “Každopádně ten chlápek na stanici, jmenuje se Mick Jagger a všechny holky a kluci se každou sobotu ráno setkávají v ‘Carousel’ v nějakém juke-jointu, kolem kterého jsem jednoho rána v lednu šel a rozhodl jsem se ho vyhledat. Všichni jsou po mně, jsem pozván na asi 10 večírků.”
Nadějný kytarista také zanechal jedno zářivé potvrzení, když napsal: “Kromě toho je Mick nejlepší R&B zpěvák na této straně Atlantiku a nemyslím tím možná.” Takže i když za ta léta možná vystřelil pár posměšků, je jasné, že svého starého kamaráda obdivoval hned od začátku.
Richards také popisuje cestování do velkého „odděleného domu“ s Jaggerem a setkání s komorníkem; poté, co mu přinesli limetku s vodkou, byl ohromen vysokým životem. “Opravdu jsem se cítil jako lord, když jsem odcházel, málem jsem požádal o svou korunku,” řekl. Bylo to znamení věcí příštích a kapela vystoupí v klubu Marquee jen o pár týdnů později.
Jak o letech později napsal: “Jestli se chystáš promarnit, tak se promarni elegantně.” Se špinavými nehty a rozcuchanými vlasy to Stones stále ještě dokázali. A v tom spočívá jejich drsná, řvoucí, a přesto rafinovaná přitažlivost. Jak by řekl Bob Dylan, za punkem, metalem, jak si to jen vzpomenete, se skrývá šmrnc dvou mladých kluků, kteří se potkali na nádraží.
Níže si přečtěte celý přepis dopisu Keitha Richarda popisujícího první setkání s Mickem Jaggerem.
“Milý Pat,
Omlouvám se, že jsem nenapsal dříve (prosím, že jsem blázen) hlasem bluebottle. Odejděte přímo za ohlušujícího potlesku.
Doufám, že se máš velmi dobře.
Přežili jsme další slavnou anglickou zimu. Zajímalo by mě, na který den letos připadá léto?
Oh, ale můj drahý, od Vánoc jsem byl tak zaneprázdněn, kromě práce ve škole. Víš, že jsem měl chuť na Chucka Berryho a myslel jsem si, že jsem jediný fanoušek na míle daleko, ale jednoho rána na Dartford Stn. (to proto, abych nemusel psát dlouhé slovo jako stanice) Držel jsem jednu z Chuckových desek, když za mnou přišel kluk, kterého jsem znal ze 7-11 let na základní škole. Má každou desku, kterou kdy Chuck Berry udělal, a všichni jeho kamarádi také, všichni jsou fanoušci rhythm and blues, myslím skutečné R&B (ne tohle svinstvo Dinah Shore, Brook Benton), Jimmy Reed, Muddy Waters, Chuck, Howlin’ Wolf, John Lee Hooker všechny ty chicagské bluesmany, opravdové lowdown věci, úžasné. Bo Diddley, on je další skvělý.
Každopádně ten chlápek na stanici, jmenuje se Mick Jagger a všechny holky a kluci se scházejí každou sobotu ráno v ‘Carousel’ v nějakém juke-jointu, kolem kterého jsem jednoho rána v Janu procházel a rozhodl jsem se ho vyhledat. Všichni jsou po mně, jsem pozván na asi 10 večírků. Kromě toho je Mick nejlepší R&B zpěvák na této straně Atlantiku a tím nemyslím možná. Hraji na kytaru (elektrickou) Chuck stylem, sehnali jsme basáka, bubeníka a rytmickou kytaru a cvičíme 2 nebo 3 noci v týdnu. HOUPÁNÍ’.
Samozřejmě, že se všichni válí v penězích a v masivních rodinných domech, blázni, jeden má dokonce komorníka. Jel jsem tam s Mickem (v autě samozřejmě Mick není můj) OH BOY ENGLISH IS IMPOSSIBLE.
“Mohu vám něco přinést, pane?”
“Vodka a limetka, prosím”
“Jistě, pane”
Opravdu jsem se cítil jako lord, když jsem odcházel, málem jsem požádal o svou korunku.
Všechno je tady v pohodě.
Ale prostě nemůžu propustit Chucka Berryho, nedávno jsem dostal jeho LP přímo od Chess Records Chicago mě stálo méně než anglická deska.
Samozřejmě tu stále máme staré Lagy, víš Cliffa Richarda, Adama Faitha a 2 nové šoky Shane Fentona a Joru Leytona TAKOVÉ kecy, které jsi NIKDY NEslyšel. Až na toho mazáka Sinatru ha ha ha ha ha ha ha.
Přesto už mě to nebaví. Tuto sobotu jdu na celonoční párty.
“ Podíval jsem se na hodinky
Bylo čtyři na pět
Muž, kterého jsem neznal
Jestli jsem byl mrtvý nebo živý”
Cituji Chucka Berryho
Navíjení a houpání
12 galonů Beer Barrel of Cyder, 3 láhve Whisky Wine. Její máma a táta odešli na víkend. Budu se kroutit, dokud nepadnu (rád to říkám).
V sobotu poté, co Mick a já vezmeme 2 dívky do našeho oblíbeného klubu Rhythm & Blues v Ealingu, Middlesex.
Dostali chlapa na elektrickou harmoniku Cyril Davies báječný, vždy napůl opilý neoholený hraje jako blázen, úžasné.
No, pak mě nenapadá nic jiného, čím bych vás nudil, takže divákům podepíšu dobrou noc
VELKÝ ÚSMĚV
Luff
Keith xxxxx
Kdo jiný by napsal takovou zatracenou kravinu.”
